Nejčastěji překládané jazyky – ANGLIČTINA

Převzato z www.wikipedia.org

Angličtina patří do skupiny západogermánských jazyků, původem je z Anglie. Co se týče nejrozšířenějších mateřských jazyků na světě, řadí se na třetí místo.

Rozšíření

V dnešní době se anglicky hovoří v mnoha desítkách zemí. Jako mateřština figuruje angličtina mimo jiné v těchto státech:

• Spojené království Velké Británie a Severního Irska

• Irsko

• Spojené státy americké

• Austrálie

• Nový Zéland

• Kanada

Užívaná je rovněž v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků (Indie, Kanada, Jižní Afrika). Používá se však i mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí, ale využívají ji jako mezinárodní dorozumívací prostředek.

Kvůli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země.

Historie

Germánsky mluvící kmeny z různých částí severozápadního Německa (Sasové, Anglové) a Jutska (Jutové) v pátém století našeho letopočtu vpadly do východní Anglie. Zde se jejich jazyk, anglosaština, rozšířil buď tím, že nově příchozí původní keltské obyvatelstvo vytlačili, nebo došlo k postupné asimilaci a původní obyvatelé postupně jazyk a kulturu nové panující vrstvy přijali. Angličtina je tedy svým původem anglofríský jazyk.

Ať už byl postup jejího rozšiřování jakýkoliv, jednotlivé germánské dialekty se časem sloučily do jazyka dnes nazývaného „staroangličtina“, jenž připomínal některá dnešní nářečí severozápadního pobřeží Německa a Nizozemska (resp. Fríska). Psaná angličtina si dlouho dále udržovala svoji syntetickou strukturu a víceméně byla tvořena jedním literárním standardem. Oproti ní mluvená staroangličtina tuto strukturu postupem doby ztrácela a stávala se více analytickou. Přišla o komplexnější systém práce s podstatnými jmény a začala se více spoléhat na předložky a pevné pořadí slov. Předpokládá se též, že byla ovlivňována vývojem britonských jazyků. Později byla ovlivněna i příbuznou staronorštinou patřící mezi severogermánské jazyky, kterou používali Vikingové usídlení především v severních oblastech a při východním pobřeží až k dnešnímu Londýnu v historické oblasti dnes známé jako Danelaw.

V roce 1066 si Anglii podmaňují Normané. Dalších tři sta let tak normanští králové a vysoká šlechta používá pouze anglonormanštinu blízce příbuznou starofrancouzštině. Do staroangličtiny přechází mnoho normanských slov, později je množství slov převzato i z latiny a řečtiny a ve slovní zásobě zůstávají až do dnešních dnů. Normanský vliv silně ovlivňuje vývoj jazyka v následujících staletích, aby vyústil do takzvané „Middle English“. (Někdy překládáno jako „střední angličtina".)

Během patnáctého století prošel jazyk velkými změnami výslovnosti samohlásek a londýnský dialekt angličtiny se rozšířil v administrativě a státní správě. Ke standardizaci jazyka přispěl i rozvoj knihtisku. Počátky moderní angličtiny tak lze vysledovat v období života Williama Shakespeara.

V roce 1755 vydává Samuel Johnson první slovník angličtiny – Dictionary of the English Language – a vytváří jím první jazykový standard. Roku 1828 zveřejňuje Noah Webster ve Spojených státech vlastní slovník, kterým angličtinu zjednodušuje a modernizuje; mnohé jeho novotvary se však neuchytily a v používání zůstaly konzervativnější Johnsonova výrazy.

Pro moderní angličtinu je příznačné, že se v rámci světa dělí na jednotlivé národní varianty (americká angličtina, australská angličtina atd.) a navíc do ní díky mezinárodnímu obchodu, dnes již bývalé koloniální říši a internacionalizaci opět vstupuje mnoho slov z cizích jazyků. Díky industrializaci a velkým společenským změnám v době průmyslové revoluce a později v průběhu a mezi oběma světovými válkami dochází především ve Velké Británii ke snižování rozdílů jazyka jednotlivých společenských vrstev. Výrazný vliv má zahájení rozhlasového vysílání ve dvacátých letech dvacátého století, jež nejenže prostřednictvím BBC vytvořilo dnešní jazykový standard, ale zároveň přispělo k zahájení uvolňování jazyka a šíření a míchání jeho jednotlivých akcentů tak, jak je tomu dnes.

Gramatika

Anglická mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimální flexe dává současné angličtině převažující charakter analytického jazyka.

Abeceda a pravopis

K psanému projevu využívá angličtina latinku. S výjimkou některých cizích slov se obejde bez diakritických znamének. Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stává de facto standardem pro „základní latinku“, přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině.

Syntax

Angličtina má pevný slovosled typu SVO (podmět [S] – přísudek [V] – předmět [O]). Na rozdíl od jiných germánských jazyků v angličtině neplatí zásada, že sloveso v určitém tvaru stojí zpravidla na druhém místě ve větě. I v případě přesunutí příslovečného určení na začátek věty zůstává uvedené pořadí podmětu a přísudku. Otázka se obvykle tvoří pomocným slovesem, v přítomném a minulém čase specificky pomocí slovesa do (dělat), např. Do you know? – Víš? Obdobně se tvoří i slovesný zápor, např. I do not know. – Nevím.

V anglické větě zpravidla bývá jediný záporný výraz (např. I have nothing. – [Ne]mám nic.). Zápor sloves se tvoří částicí not (viz výše).

Přívlastky vyjádřené přídavnými jmény, číslovkami, ukazovacími a přivlastňovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem.

Slovní zásoba

Slovní zásoba angličtiny obsahuje největší podíl slov cizího původu, převážně z románských jazyků, hlavně z francouzštiny, např. language-langue-jazyk, grand-grande-veliký, parrot-perroquet-papoušek). Slova germánského původu („původní“ anglosaská nebo odvozená ze skandinávských jazyků) včetně mimo jiné všech zájmen a spojek bývají kratší než latinská slova a jsou běžnější v každodenní řeči. Delší slova latinská jsou často považována za elegantnější nebo učenější alternativy. Nadměrné používání těchto slov je však obecně považováno za nevhodné.

Bohatství jazyka pak spočívá v množství různých variant rozdílných významů a odstínů umožňujících komplexně a přesně vyjádřit odstíny popisovaných myšlenek. Angličtina je typická i svým velkým rozsahem v oblasti aktivní slovní zásoby a svou přizpůsobivostí. Do běžného použití snadno přijímá technické termíny, často dokonce celé nové fráze. Nové významy velmi často a také velmi snadno vytváří starým slovům slang.

Počet slov

Angličtina má bohatou slovní zásobu a schopnost přijímat nová slova. Jelikož však na rozdíl od ostatních velkých jazyků neexistuje žádný regulační úřad, jenž by nová slova „přijímal“, je velmi problematické určit jejich počet. Novotvary vznikají především v lékařství, vědě a technice, ale i v dalších oblastech. Jednotlivé slangy se neustále vyvíjejí. Často se navíc uplatňují slova přinesená komunitami přistěhovalců.

Druhá edice Oxford English Dictionary zahrnuje 600 000 slov, ale editoři Merriam Webster’s Third New International Dictionary (Unabridged) předpokládají, že celkový počet je mnohem vyšší. Global Language Monitor po zkombinování oxfordského slovníku a dalších slovníkových zdrojů odhadl, že angličtina v současnosti obsahuje přibližně 990 000 slov.

Kam dále?